Tom
Ahoj, jmenuji se Tom, narodil jsem se 01.06.1985 ve Březnici -> detaily si nepamatuji :) Na ZŠ mi to moc nešlo, byl jsem pěkný raubíř. Kdo bude chtít, může se na svatbě zeptat mojí maminky :) V dětství mě formovalo mnoho věcí. Byl tady o rok starší brácha, se kterým jsem neustále soupeřil. A taky jsem ho dosti provokoval. Jako malí jsme se neměli moc rádi.
Hodně jsem sportoval, měl jsem rád všechno, co smrdělo sportem. Měl jsem velkou potřebu ve všem vyhrávat a všem v okolí se tím potom chlubit, což muselo štvát mnoho lidí. Zkrátka jsem byl rád viděn v tom nejlepším světle. Co se ale týká kolektivních sportů, vždy jsem byl týmový hráč. Nejvíce mě uhranul fotbal, který jsem začal hrát cca v 6 letech a s přestávkami ho hraju až dodnes. Na hřišti jsem trávil veškerý volný čas. Dále mě v dětství hodně ovlivnilo to, že jsem byl v partě kamarádů, se kterými jsem chodil do kostela ministrovat. Byli jsme početná parta, jezdili jsme neustále na výlety a tábory. Tahle léta mě asi ovlivnila nejvíce a díky nim jsem takový, jaký jsem.
V pozdějším věku jsme si našli společnou řeč s bratrem a začali jsme být, troufnu si říct, nejlepší kamarádi. Párkrát jsem se za něj i pobil :) a stal jsem se tak trochu i jeho ochráncem. V těchto letech jsem objevil další záliby, jako např. turistika, lezení po skalách a hasičský sport. Turistika mi vydržela dodnes. Teď se jí věnujeme společně s Renčou. Lezení jsem se intenzivně věnoval cca od 16 do 22 let. Byla to moje vášeň. Byl jsem tak trochu blázen z dnešního pohledu, lezl jsem všude, kam se dalo. Ale naučilo mě to zodpovědnosti. Od 22 do 27 let jsem se vrátil k fotbalu, a poté cca od 27 do 32 let jsem naprosto propadl hasičskému sportu. Objezdil jsem s ním, co se dalo.
Další etapa v mém životě byla založení rodiny. Myslím, že jsem rodinný typ. Mám krásné 2 děti, Honzíka 5 let a Elišku 9 let. Miluju je nadevše a jsem moc rád, že je mám. Ale tohle období nepovažuji bohužel za nejšťastnější v mém životě. S mojí bývalou manželkou to nebylo zrovna růžové. Nebudu zde psát detaily. Ale ať se mi to líbí nebo ne, tohle období mě osobně ovlivnilo úplně nejvíc. Myslím si, že jsem se ale díky tomu hodně posunul ve svém vnímání a pohledu na život. Tahle zkušenost mi ukázala, jaký opravdu jsem, a taky to, jaký bych chtěl být v budoucím životě.
Kdybych měl tedy vypíchnout pár vlastností, jak dobrých, tak špatných, shrnul bych to následovně – myslím si, že jsem hodný, cílevědomý, poctivý, slušný, pracovitý. Ale taky jsou tady ty horší vlastnosti, jako třeba že nejsem moc trpělivý, někdy jsem líný, lehnu si a nic nedělám :), občas jsem srab a mám potřebu utíkat před problémy a zodpovědností, ale na tomhle se snažím opravu hodně pracovat.
Jak mě vidí a vnímá Renča:
Ještě, než jsem měla možnost Tomího osobně potkat a seznámit se s ním, věděla jsem, že je určitě moc hodný člověk. Zřejmě si říkáte, že na první dojem se nehraje, nikdy totiž nejste schopni toho druhého odhadnout. Ale v tomto případě stačilo, jakým způsobem komunikoval. Ihned jsem poznala, že nejde o přetvářku a sladká slova. A má představa o Tomovi se potvrdila při našem prvním osobním střetnutí. O to víc jsem byla velmi mile překvapena. Z Toma úplně sálala pozitivní energie. Možná to bylo cca 15km túrou, kterou měl již ten den za sebou, ale velmi brzy jsem poznala, že je to opravdu „ON“. V celé své kráse. Tím vším, čím si za několik let prošel, byl zcela otevřený novým životním změnám. Rozhodně nechtěl zůstávat někde zakopaný a brečet nad minulostí. Do této doby jsem ani za mák netušila, kolik je člověk schopný strpět, aby zachránil nefungující rodinný život. I přesto, že měl svých starostí a trápení nad hlavu, vždy byl a neustále je tady pro druhé, a mě samotnou především. Tím se ukázalo, jak dobrosrdečný je. Tom vždy krásně mluvil o svých dětech, Elišce a Honzíkovi. Přála jsem si, abych je jednou poznala. Když jsme se den ode dne více sbližovali, trávili spolu více času, zjišťovali jsme, kolik společného máme. Největším překvapením pro mě bylo, když za mnou Tom na začátku našeho vztahu přišel s nabídkou sbydlet se. Díky tomuto kroku jsme měli od prvopočátku možnost jeden druhého dokonale poznat a žít „rodinný“ život. Za dobu společného žití musím přiznat, že jsem na Tomovi nenašla nic, co by mi vadilo, nebo mě rozčilovalo. Tom je velmi pracovitý a zručný. Co ho znám, neuměl si chvilku sednout. To jsem ho naučila až já…odpočívat :) Nejenže pracoval denně na zahradě a na domečku, ale měl tendenci mi pomáhat ještě s domácností. Dlouho mu trvalo, než pochopil, že nejde dělat všechno. Ale nyní je na dobré cestě :) Co dalšího na něj prozradím? Je úžasný táta. S obdivem jsem koukala, jak se o děti umí hezky postarat. Troufám si říct, že některé „dnešní“ matky by měly problém. Spoustu věcí jsem se od něj přiučila. Skvěle a rád vaří. A v jídle jsme se našli oba. Je velmi soutěživý a nerad prohrává. V čem ho ale dokážu porazit, je pexeso :) Je velmi tolerantní, protože přežít moje občasné nálady, by dokázal málokdo. Trpělivost je jeho slabší stránka, ale pracuje na tom a zlepšuje se :) A co mě na něm fascinovalo, byla jeho vášeň k motorkám.
Co nás vlastně s Tomem spojuje? Oba milujeme přírodu a celkově nás sbližuje zájem o sport. Kupodivu jsme oba dělali hasičský sport a hráli fotbal. Milujeme jídlo a rádi objevujeme nové chutě a recepty. Společné vaření si naprosto užíváme. Máme stejný pohled na život, dokážeme komunikovat, umíme si ze sebe udělat legraci a nemáme tendenci toho druhého měnit, což jsme se oba ponaučili z předchozích vztahů. A tohle všechno je hlavní důvod, proč si rozumíme, je nám spolu báječně a chceme jít společnou cestou životem.
