Renča
Pro Ty z Vás, kteří mě blíže neznají, mi dovolte se na úvod představit. Jmenuji se Renata, je mi 34 let a pocházím z vesničky kousek od Zlína…z Bohuslavic. Pracuji jako administrativní pracovník v oboru daní na ne příliš oblíbeném úřadě :)
Jako dítě jsem byla pěkný čertík, který možná trochu působil jako andílek. S mladším bráchou jsme se často štengrovali (popichovali, hádali a blbli), ale nedáme na sebe dopustit. Ne vážně…moji rodiče to se mnou neměli vůbec jednoduché. Dnes si uvědomuji, jakou trpělivost museli mít. Byla jsem totiž hodně tvrdohlavá a paličatá. Prostě muselo být vždy po mém. Jsem spíše introvert, takže ve velké společnosti lidí mě nenajdete. Obklopuji se lidmi, se kterými si rozumím a kteří pro mě hodně znamenají. Nemám však problém komunikovat s ostatními. Když se něčemu věnuji, snažím se být pečlivá.
Ráda sportuji a sport je se mnou spjatý od ZŠ. Můj sen byl, být hokejistkou. Ale protože šlo o drahý sport, zabrousila jsem alespoň k florbalu. Následně na druhém stupni ZŠ jsem zavítala mezi dobrovolné hasiče a cca od 17 do 22 let jste mě mohli vídat na fotbalovém hřišti. Vždy jsem byla amatérský a rekreační sportovec. I nyní si jdu ráda zaběhat, projet se na kole nebo in-line bruslích. Protože miluju přírodu, dodává mi pokaždé příval nové energie, chtěla jsem vždy více cestovat a věnovat se turistice. Nikdy jsem však nebyla dobrý zeměpisec, můj orientační smysl a stejně tak jazyková bariéra jsou na bodu mrazu, a proto jsem neměla odvahu sama někam dál vyrazit. Zkrátka mi chyběl parťák na cestování. Teď už mám Tomího :) Díky Tomovi jsem vystoupila ze své komfortní zóny a zúčastnila se pro mě dříve nepředstavitelného 40km pochodu. Tom mi ukázal, jak krásná turistika může být i v případě deštivého nebo mrazivého počasí. A velmi jsem si to oblíbila.
Co mě samotnou ještě před nedávnem dost brzdilo, byl můj strach sednout za volant. Ani nevím jak a proč tato obava vznikla. Trvalo mi 3 roky udělat krok vpřed a překonat sebe sama. A myslím, že tento okamžik mě osobnostně hodně posunul. Najednou jsem začala vnímat své vlastní chyby a o to víc se snažila je ze svého života odstranit. Dnes vím, že chci život vnímat pozitivně, brát ho s nadhledem a především se chovat k druhým tak, jak si přeji, aby se chovali oni ke mně. Proto se snažím nikoho nesoudit, všichni jsme v životě dělali chyby, ale je důležité se z nich ponaučit. Každého tak beru s jeho klady i zápory.
V životě jsem měla několik snů. Ne všechny se bohužel splnily. Dnes však můžu s jistotou říci, že žiji jeden velký sen…MÍT RODINU (Tomího, Elišku, Honzíka…a kdo ví, kdo další mezi nás třeba časem přivítá). Snažím se nedívat až moc dopředu, ale žít teď a tady. Užívám si každého přítomného okamžiku a děkuji za každé nové ráno, kdy se mohu probouzet po boku toho, koho miluji.
Jak mě vidí a vnímá Tom:
Renatku jsem poznal v období, kdy jsem byl na dně. Řešil jsem otázku, co s životem. Neviděl jsem to zrovna pozitivně. A v tom mi přišla zpráva od neznámé ženy. Nepamatuji si, že by se mi to někdy před tím stalo, že by mě kontaktovala cizí žena. Bylo to sice na první pohled podivné, spíše to připomínalo reklamní tah, ale bylo v tom pro mě něco magického. Prostě jsem cítil silnou touhu odepsat. Popravdě jsem si nemyslel, že by se to mohlo někam vyvinout, ale řekl jsem si, že nemám co ztratit. Když na mou odpověď přišla další její zpráva, uvědomil jsem si, že to není jen snaha získat si nové klienty (v té době totiž začínala při zaměstnání ještě podnikat), ale že je tam skutečná žena, co má zájem mě blíže poznat. Znervózněl jsem, začalo to být skutečné. Hned jsem skouknul její profil na facebooku a zaujala mě její úvodní fotka. Řekl jsem si, že je to kočka :) Zmocnila se mě touha dozvědět se o ní všechno. Od začátku jsem byl překvapen, kolik máme společných věcí, a taky že bydlíme kousek od sebe a vůbec se neznáme. Pamatuji si, jak mě třeba vylekalo to, že pracuje na finančáku :) Já OSVČ a ona finančák…zajisté rozumíte :) Ale potom jsem poznal, že má i dobré stránky :)
Na Renatce mám rád spoustu věcí, například to, že je neskutečně hodná a obětavá, a že pro druhé by se rozkrájela. Určitě nezkazí žádnou legraci, a to ani když si ji dělá sama ze sebe. Dále je komunikativní (miluju její bohuslavský hantec). Renča je také nesmírně pracovitá a zodpovědná se smyslem pro detail. Nejenom že neodejde od rozdělané práce, ale rád se dívám na to, jak precizně všechno uspořádává :) Třeba její spodní prádlo byste měli vidět. Má to i své nevýhody. Když se dostanu k úklidu já, tak se bojím, abych vše uložil stejně jako Renča. Ale je to těžké, když přemýšlíte nad tím, jestli kalhotky skládat podle barvy, podle velikosti, anebo podle toho, na jakou příležitost se využívají. Nejvíce si ale cením jejího vztahu k dětem, pro které je dle jejich slov ta nejlepší teta pod sluncem. Vždy má pro ně nějaké to milé slůvko, úsměv a obětí.
Renča je báječná žena ve všech směrech. Těžko vypíchnout jen pár. Upřímně si myslím, že je opravu ta pravá, a proto si ji chci vzít. Nicméně jsem dostal úkol napsat i něco, co mě na ní tak trochu štve. Ale zatím jsem nic takového neobjevil. Možná jen pár náznaků. Chcete? Tak jo…ráda říká o sobě, že je ve znamení štíra, a že umí pěkně štípat. Ale zatím jen krouží bodákem kolem :) No a když se dělá něco, co se jí zrovna moc nelíbí, tak se dokáže pěkně čertit. Ale není to nic strašného. Třeba když jdeme do kopce a jí se nechce :) Renču miluji z celého srdce a tohle jsou jen malé mušky :)
