Reňulííí & Tomííí

Asi to všichni znáte...ten stereotypní způsob života. Z práce do práce, odpoledne doma na zahradě, práce na domečku, navařit, uklidit, postarat se o děti (zde tvoří výjimku dosud svobodní a bezdětní, což byl můj případ). Připadáte si jako v jednom kole. Snažíte se zastat co nejvíce činností, a najednou zjistíte, že všechno děláte polovičatě, než byly Vaše představy. Začínáte být naštvaní na sebe samotné, ale i na své nejbližší. Do toho přestává fungovat rodinný nebo partnerský život. Slevujete ze svých nároků a představ a začínáte se domnívat, že Vás v životě už nic lepšího nečeká. Ale jak se říká, štěstí musíte jít naproti. Samo k Vám nikdy nepřijde. V našem případě tomu nebylo jinak. 

Tom ani já nejsme zastánci sociálních sítí, ale díky nim jsme se dostali do kontaktu a stali se na pár dní "online" přáteli. Protože jsme ze "staré školy" a upřednostňujeme osobní setkání...tedy pěkně z očí do očí...netrvalo dlouho a vyrazili jsme jeden druhému vstříc. Osobně jsme se seznámili v neděli 11.6.2023. Tento den je pro nás oba velmi výjimečný a neustále jej máme v živých vzpomínkách. Připadá nám, jako by to bylo včera. A tímto okamžikem všechno začalo. Denně jsme se vídali a trávili společné večery. Touha být s tím druhým každým dnem rostla. Oba jsme cítili, že k sobě patříme. Osm dní poté, v pondělí 19.6.2023, mě Tom po projížďce na kole poprvé políbil a zeptal se, zda to spolu zkusíme. Moc dobře, že udělal první krok, kterým mě předběhl, protože jsem chtěla udělat totéž. Takhle krásně jsme odstartovali nový začátek našich životů. Všemu jsme nechali volný průběh, ale přitom jsme si uvědomovali, že čas neúprosně letí a celý život stále na něco čekáme a příležitosti odkládáme. Proto když mi Tom po 14 dnech zamilovanosti nabídl možnost sestěhování se, mé srdce mělo jasno, ačkoli hlava uvažovala jinak...kladla si otázky: "Není to moc brzy?", "Vydrží nám to?". Když však "opravdu" milujete, odstraníte své zásady a ego. A tak jsem se k Tomovi nastěhovala a náš vztah nabral zcela nový směr. Díky tomu jsme se dokonale poznali. Víme jeden o druhém všechno, nic před sebou neskrýváme, dokážeme si denně do noci povídat a smát se. Máme spoustu společného...stejný pohled na život, společné zájmy, názory, cítíme, co si ten druhý myslí, co ho trápí. Každý den je pro nás jedinečný. Rozhodně se nenudíme a užíváme si každý okamžik, když jsme spolu. Nepopírám, že každý den je růžový. Asi každý člověk má i své záporné stránky a občasné nálady. Nikdo není dokonalý, a ani já osobně nejsem výjimkou. Protože Tom má dvě děti, měla jsem zpočátku obavy z toho, jak mě přijmou a zda se dokážu o děti vůbec postarat. Dosud jsem neměla žádnou zkušenost. Můj strach byl nakonec bezdůvodný. S údivem jsem koukala, jak to jde. Musím však uznat, že Tom je skvělý partner a báječný táta. Se vším mi dokáže pomoci a vím, že se na něj můžu kdykoli spolehnout. Díky společnému bydlení jsem poznala, jaké to je mít "rodinu" - mít přítele, kterého miluji a děti...pro mě sice nevlastní, ale za vlastní je považuji od první chvíle. 

Nyní mi dovolte vsuvku. Když jsem své myšlenky dopsala až sem, ozval se Tom, že je chce ode mne přečíst. Po přečtení za mnou přišel s lehkým úsměvem, políbil mě na tvář a řekl, že by se i on s Vámi chtěl podělit o svůj pohled na věc. Následující řádky jsou z jeho úst....
Musím říct, že když jsem si tohle přečetl, uvědomil jsem si, jaké mám v životě štěstí. Někomu to může přijít jako klišé, někomu jako prázdná slova. Pro mě to však znamená strašně moc. Když jsem se poznal s Renčou, můj život se hroutil. Myslel jsem si, že už mám život za sebou (myšleno tak, že už mě v životě nic nečeká - žádná radost). Neprožíval jsem žádné emoce, jen beznaděj a vztek. Byl jsem jako tělo bez duše. A přesně v ten okamžik, kdy jsem si sáhl až na dno, se objevila ONA :) Dlouho jsem si myslel, že se mi to jen zdá. Vždyť ona byla jako anděl, co mi vstoupil do života. Od prvního okamžiku jsem se vedle Renči cítil tááááák báječně :) Hned jsem pochopil, jak moc je výjimečná. Řekl bych to doslova tak, že mě Renča vzala za ruce a vytáhla ven ze "sraček". Vzala mě za ruku a ukázala mi novou životní cestu. Díky ní, jsem si uvědomil, že mám vlastně celý život před sebou. Od prvního dne, kdy jsme se sestěhovali, mi se vším pomáhala. Okamžitě se zapojila do naší společné domácnosti. Byl jsem překvapen, že je tak pracovitá a praktická. To jsem nikdy nepoznal (ale to je jiný příběh). Zkrátka Renča je žena s velkým Ž. Nejvíc si na ní cením toho, že mi dala veškerý svůj čas. Vždyť čas je to nejvíc, co můžete někomu dát. Musím podotknout, že to se mnou neměla vůbec jednoduché. No řekněte sami...chlap, který má dvě děti, řeší rozvod, má dům v rekonstrukci, samé dluhy a navíc řeší svůj psychický rozklad. Neznám nikoho, kdo by se mnou zůstal :) Avšak jak už jsem psal, Renča je naprosto výjimečná. Nejenom, že se mnou zůstala, ale se vším mi pomohla a krůček po krůčku si to se mnou všechno vytrpěla. A světe div se, neutekla. Je pořád tady, naslouchá mi, podporuje mě a usmívá se na mě :) Nejvíc se mi líbí naše společné večery, jak psala Renča. Sedíme, vykládáme (pořád je o čem), někdy něco hrajeme, no prostě komunikujeme. A to je podle mě to nejdůležitější. Ovšem si nejvíc vážím toho, že se navzájem respektujeme a nemáme potřebu jeden druhého měnit. Prostě se máme rádi takoví, jací jsme. Jsem moc rád za to, že si od prvního okamžiku našla cestičku k dětem a ihned se spolu sblížili. Děti Renču milují. Řekl bych, že jsme opravdová rodina. Takže teď se nikdo nemůže divit, že jsem jí požádal o ruku. Renča mi přinesla štěstí a úsměv do života a jsem moc vděčný za to, že ji mám. Miluju ji :)
 

Děkuji Tomovi za krásná slova, která napsal. Moc pro mě znamenají. Ale nejsou to pro nás jen slova...mají daleko hlubší význam. O tom, co cítím, prožívám, jak šťastná jsem, bych mohla vytvořit knižní román. To možná někdy příště :) Zřejmě Vás zajímá, kdy přišla zmíněná žádost o ruku. Tato pro mě nezapomenutelná chvíle nastala 5.2.2024, tedy po necelých osmi měsících našeho vztahu. Jak samotná žádost probíhala, si s dovolením nechám pro sebe. Co můžu prozradit je, že měla své kouzlo, byla plná překvapení, Tom přišel s růží a prstýnkem a poklekl přede mne jako pravý gentleman. S Tomem poznávám život plný štěstí, lásky, radosti a uvědomění si. Už to není jen o MĚ, je to o NÁS.

TĚŠÍME SE NA NAŠI SPOLEČNOU ŽIVOTNÍ CESTU A NA TO, CO NÁS PŘI NÍ ČEKÁ